Historie obce Šelešovice

Šelešovice se rozkládají na mírném svahu se sklonem do údolí říčky Kotojedky někdy nazývané Olšinka. Mají železniční stanici na trati Kroměříž - Zborovice. Obcí prochází silnice z Kroměříže do Zdounek a silnice spojujísí Šelešovice s Ratajemi. Obec leží v nadmořské výšce 209 m a její katastrální výměra činí 462 hektarů.

Od roku 1961 - 1985 byly Šelešovice částí obce Jarohněvice, pak od r. 1986 -  2000 se staly částí města Kroměříže a od 1.1.2001 jsou Šelešovice samostatnou obcí.

K archeologickým nálezům patří ojedinělý nález malé bronzové dýky z středodunajské mohylové kultury. Z haldštadského období lužické kultury se zachovalo několik hrobů. Mladohradištní pohřebiště prokopal ve dvacátých letech 20. století představitel moravské prehistorie I.L. Červinka. Pohřebiště je dokladem slovanského osídlení v katastru obce.

Dnešní jméno obce je odvozeno od osobního jména Sulek a znělo původně Sulešovic nebo Sulišovic. Psalo se : r. 1349 Sulisovitz, r. 1368 Sulischowitz.

První písemná zpráva je z roku 1349. Ve které se uvádí Alšík ze Sulišovic, který roku 1368 spolu s bratrem Šachem (píší se Kuželové, pocházeli z rodu Žeravských), prodali Mrakšovi ze Soběbřuch 50 hř. věna na Šelešovicích. Kuželové byli starobylý rod, který měl své příjmení podle kužele, který nosili na štítě. Alšík i jeho následovníci sídlili v nevelké tvrzi, která se nedochovala. Podle půdorysné dispozice ji lze situovat do středu obce. Feudální držba v Šelešovicích byla rozdrobena. V té době asi náležel dvůr a nějaké pozemky v Šelešovicích Buškovi z Doloplaz.. Pak se Šelešovice a jejich části prodávaly, kupovaly, směňovaly a zapisovaly jako věno. Postupem času přešel dvůr na Jana ze Zástřizel a Nemotic, který jej před r. 1460 prodal Smilovi z Vežek, který se již r. 1460 píše po Sulešovicích, ačkoliv vklad do desek byl vykonán teprve r. 1464 ar. 1466 mu dvůr vložili Jan a Hynek, bratři z Ludsanic a Jan Bořita z Bystřice, jako rukojmí ze zemřelého Jiříka z Rataj. Záhy po té přešel dvůr i s příslušenstvím na zástavní držitele panství Kroměřížského, se kterým zůstal spojem i poté, když biskup Stanislav Tuří vyplatil a znovu spojil s biskupstvím olomouckým. Od té doby (rok nelze přesně určit) zůstaly Šelešovice poddansky spojeny s Kroměříží.

V roce 1585 osoda vyhořela a biskup poddaným poskytl úlevu na platech. Třicetiletá válka se osady výrazně nedotkla. Velké škody způsobil požár v roce 1665. Při požáru od blesku 19. června 1867 shořelo 8 domů. Další požáry následovaly v říjnu 1852, 16. dubna 1862 uhořelo několik lidí a mnoho dobytka a v listopadu 1868 shořelo 22 domů. Od roku 1838 se pořádalo na památku velkého ohně vždy 19. června procesí k nětčické kapličce.

Pohroma v podobě cholery postihla obec v roce 1831, v obci byl zřízen hřbitov pro zemřelé nakažené nemocí na obecním pozemku nazývaném Ostuda.

Asi v roce 1838 byl nalezen v č. 12 obraz Pany Marie, ke kterému byly hned konány čatná procesí a začaly sbírky na stavbu kostela. Obraz i vybrané peníze byly později věnovány ve prospěch nětčické kapličky. Již při svěcení nětčické kapličky roku 1748 byl nad oltáříkem zavěšen obraz Bolestné Matky Boží, který na prosbu ratajského kaplana daroval šelešovický sedlák Matěj Bílek. Obraz býval dříve u bočního oltáře v ratajském kostele odkud jej sedlák koupil, když se kostel nově zařizoval.

Kardinál Ferdinand Troyer zřídil 27. listopadu 1747 dědičnou rychtu na gruntě č. 30 Jana Cholavy. Osvobodil ji od poddanství a udělil jí právo výčepní. Dne 19. dubna 1819 dovolil vrchní úřad kroměřížský, aby se právo výčepní od rychty odtrhlo a přešlo na dům č. 8.

V roce 1840 se z roboty vykoupili první podsedníci č. 21, 38 a 47 výkupem jednou pro vždy 240 zl.. Výkup z poddanství činil v roce 1851 z pololánu 25 zl. a 2 kr. roční renty, z podsedku 4 zl 43 6/10 kr.

Školní budova byla postavena v roce 1857. Do té doby se vyučovalo ve výpomocné škole v chalupě č. 58 na Zabrání, ta byla zřízena v roce 1817, vyučoval na ní ratajský školní pomocník čtení, psaní a počítání. Měl roční plat dvacet zlatých vídeňské měny a na stravu chodil po chalupách. Na školní budovu obec zakoupila za 400 zl. stavební materiál z pobořené Kovářské brány v Kroměříži. Škola se stala samostatnou jednotřídkou v roce 1858 a začal na ní vyučovat Karel Červinka, bývalý ratajský školský pomocník. V roce 1907 byla zřízena na zkoušku druhá třída, ta byla prozatímně umístěna v budově hostince. Nová školní budova byla postavena asiv roce 1909, měla dvě třídy, kabinet, byt pro řídícího učitele a pokojík pro pomocného učitele.

V I. světové válce 1914 - 1918 padlo 16 občanů Šelešovic. V roce 1920 byl jejich památce odhalen pomník, kamenný obelisk u okresní silnice. Na pomníku jsou uvedena jména padlých: Inocenc Adamec, Jan Galatík, František Geliger, Josef Jamař, Metoděj Kunčar, Inocenc Majda, Alois Mrhálek, Alfons Novotný, Josef Opluštil, inocenc Pišťáček, Stanislav Řezníček, Alois Straka, Štěpán Straka, Štěpán Vrána, Eduard Vaněk, Alois Tvrdý. Z dvojverší na pomníku:  " Zemřeli jsme za svobodu naší drahé vlasti - cizí hrouda v dálné zemi kryje naše kosti" musela být za německé okupace odstraněna slova "za svobodu naší drahé vlasti".

V roce 1925 byla postavena Sokolovna. Na její stavbě se podíleli občané Šelešovic, Jarohněvic a Drahlova. Později byl přistaven hostinec a byt pro hostinského. Pro velkou zadluženost prodali v roce 1941 členové Sokola budovu rodině Orálků.

Na jaře roku 1926 se začala stavět silnice z Rataj do Šelešovic a byla dokončena v roce 1928. Vojtěch Zezula vyoral v roce 1926 na svém poli řadu hrobů, asi hřbitov z XI. století.

V letech 1932 - 33 byla postavena Orlovna, u ní hřiště které bylo po okraji osázené ořechy. Byla posvěcena v roce 1933 a současně bylo uspořádáno okrskové cvičení.

Ve II. světové válce 1939 - 45 bylo osm občanů totálně nasazeno na nucené práce v Německu. Dva, kteří z prací upchli, se zkrývali až do konce války. V roce 1943 zahynul ve službě příslušník 311 perutě RAF, šelešovický rodák Josef Bláha, který byl vyznamenán AFM (letecký kříž). Prvního května 1945 večer začal boj o Šelešovice. Němci drželisvá postavení v Šelešovickém háji a na Hvězdě. Šelešovice byly osvobozeny od Němců po těžkých bojích dne 3. května.Při osvobozování  byl zasažen výbuchem granátů občan Josef Navrátil a oslepl na obě oči. Střepina granátu zasáhla Bohumila Dvořáka, který oslepl na jedno oko. Padlo osm rumunských a šestnáct německých vojáků, kteří byli pohřbeni na šelešovickém hřbitově. Vboji o Kroměříž byl zastřelen 5. května šelešovický občan Alois Orálek. Dne 10. května se konal pohřeb 19-ti letého Josefa Kvasničky, který padl jako dobrovolník v osvobozovacích bojích o Břest.

Osobnosti

Karel Červinka

Byl prvním šelešovickým nadučitelem. Působil na škole od roku 1892 plných čtyřicet let. Založil Čtenářský spolek, byl náruživým pěstitelem - zahrádkářem. Je pochován na šelešovickém hřbitově. O jeho hrob se stará obec.

František Sedláček (1903 - 1933)

Absolvoval s vyznamenáním maturitu na arcibiskupském semináři v Kroměříži. Láska k filosofii ho zavedla do přednáškových síní brněnské univezity, kde s vyznamenáním vykonal všechny státnice a získal aprobaci z dějepisu a zeměpisu pro střední školy.Byla mu nabídnuta asistentura, která by ho vedla k hodnosti vysokoškolského porfesora. Z finančních důvodů nemohl místo přijmout  a pro nedostatek míst učil čtyři roky na měšťanské škole v Morkovicích. Byl považován za nejlepšího znalce moravského lenního zřízení.  Nepřízeň osudu a vyčerpávající vědecká práce podlomily jeho zdraví a ve věku pouhých třiceti let zemřel a byl pochován na šelešovickém hřbitově.

Theodor Straka (1893-1976)

Učitel a školní inspektor. Byl se svou manželkou krutě perzekuován nacisty za II. světové války v souvislosti s parašutisty východní armády, kteří jako výsadek S 1 přistáli u Dřínova.

PhDr. Anežka Fialová (* 1947 v Šelešovicích)

Knihovnice Muzea Kroměřížska, autorka studie "česká moderní knižní vazba" a četných článků v regionálním tisku.

Žourek Josef (1889 v Šelešovicích -  1963 v Kroměříži)

Studoval na kroměřížské reálce a na učitelském ústavu. Jako učitel působil zejména v Litenčicích, Kroměříži a Ratajích. Patřil mezi významné vlastivědné pracovníky. Jako kronikář sepsal kroniku Rataj od roku 1918 až do roku 1945.Zasloužil se o to, že Kroměříž byla ušetřena připravovaného dělostřeleckého ostřelování. Byl dobrý muzikant, znalec písní, kreslíř a malíř. N apožádání rumunského ministerstva obrany napsal obšírný dokument por dílo "Rumunská armáda při osvobození Československa 1945". Bohatý materiál shromáždil o hudebním skladateli Emilu Axmanovi. Přispěl tak značnou mírou k zpracování jeho oficiálního životopisu. 

Prof. MUDr. Lubomír Malinovský, DrSc (1931 v Śelešovicích - 1997)

Absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy university v Brně. V roce 1956 se stal odborným asistentem Anatomického ústavu v Brně a dvacet let stál v jeho čele. Po roce 1990 pracoval několik let na universitě v Římě. Je autorem lékařské učebnice "Návod k pitevním cvičením z normální anatomie"  a dalších odborných článků.

Historický počet obyvatel a domů podle sčítání

Sčítání v roce              počet obyvatel (1)                      počet domů (2)

1869                                     350                                              64

1880                                     383                                              74

1890                                     384                                              79

1900                                     441                                              90

1910                                     431                                              93

1921                                     473                                              92

1930                                     526                                            106

1950                                     464                                            116

1961                                     419                                            113

1970                                     359                                            106

1980                                     344                                              96

1991                                     331                                            114

2001                                     318                                            113

Poznámky 

(1) 1869 - obyvatelstvo přítomné civilní

      1880 až 1950 - obyvatelstvo přítomné

      1961 až 1991 - obyvatelstvo bydlící (tj. hlášené v obci k trvalému pobytu)

      2001 - obyvatelstvo bydlící (osoby s trvalým nebo dlouhodobým pobytem)

(2) 1869 až 1950 - celkový počet domů

      1961 až 1980 - počet domů trvale obydlených

      1991 až 2001 - celkový počet domů